Chyběla jsem Vám?

10.07.2018

Ahoj...chyběli jsme Vám? Co Vám budu povídat, vy nám taky...nebo možná vy nám jo? Teda spíš mě, Mínovi je to ještě srdečně jedno, ale ruku na srdce...takovou bouřku, která se prohnala mým životem za posledních několik měsíců sem ještě nezažila. ..

Ale ustála sem to a jsem zpět...takhle to prostě dopadá, když máte ve svým životě moc emocionálních upírů a oni Vás postupně vysávají a berou energii a dobrou náladu a chuť nejen do práce, ale i do života, jenže jednou prostě hrnec přeteče a vy si řeknete STOP, přijde den, kdy nemáte z čeho dávat, odkud brát a všechno se tak nějak zbortí jako domeček z karet...nechcete svoji krizí zatěžovat okolí, protože prostě chcete, aby tahle krize byla jen a jen Vaše a nechcete poslouchat rady, i když dobře míněné, ani dělat vrbu kamarádkám, protože stejně to tak vždycky dopadne (teda aspoň u mě to tak vždy bylo), že stejně nakonec skončíte u řešení cizích problémů. Takže se prostě potápíte sama, tápete kolem sebe, čekáte na pomyslné záchranné lano nebo poslední stéblo a najednou zjistíte, že nikdo není, že není prostě nikdo na koho byste spoléhala, že jste prostě stejně vždy jen vy, takže přestanete čekat na zázrak a po dopadu na dno se prostě odrazíte.

A jednou ráno otevřete oči a všechno je jiné, lepší, hezčí světlejší...na tváři Vás hřejou dvě upatlané ruce a oslintaná pusa na Vás volá mámo, v kuchyni pro změnu dvě chlupatý ruce vaří kafe a vousatá brada na Vás taky volá mámo (to od doby, co začal malej žvatlat) a vy si uvědomíte, že nic není tak horký a důležitý než právě tahle chvíle a tenhle okamžik.

Takže sem vyměnila mobily, telefony,čísla, kamarády, vymazala negativní myšlenky, emoční upíry sem vyhnala se svého života a konečně se pořádně a volně nadechla...

A co jako? Ne vždycky se totiž vyplatí opakovat vzorce našich rodičů a prarodičů, takže místo uklízení si hrajeme víc venku, místo stresování, co kde nestíháme si užíváme jeden druhého, včetně cizích dětí i dospělých, kteří nám přichází postupně do života. Občas se přilepíme k podlaze nebo rozšlápneme křupky, ale hlavně že nám to spolu klape a volně se nám dejchá...

A až mě zase chytne krize, tak si otevřu láhev dobrýho vína, napustím vanu a na chvíli prostě zmizím v bublinách a budu doufám,že se moje problémy rozplynou stejně jako časem ony...jsem zpět!