Genetická past

12.05.2017

Genetická past...

Každý z nás vyrůstáme v určitém prostředí, neseme si s sebou do života určité zvyky, drobnosti, která nám rodiče vtloukali do hlavy takřka od narození, vychováváme psi, kočky, partnery a později i děti tak, jak nás to někdo naučil...nedávno jsme se s mojí kamarádkou (taky matkou) předháněly, která z nás je víc postižená výchovou svých rodičů...Vzhledem k tomu, že jsme se scházely ještě mnohem dříve, než jsme povily svá robata, občas (docela často) u nás přespávala, řekla bych, že nás obě nejvíce postihla výchova mojí matky...její máma je výživový generál. U nich doma se vždycky jedlo zdravě, nikdy nic mastnýho a hlavně mraky zeleniny a ovoce, všechno nejlépe v páře a bez cukru..u nás to bylo naopak, takže když poprvé přijela k nám byla z pečeného vepřového a knedlíků jak u vytržení (dokonce se v noci s mým tatínkem potkávali u lednice a žrali spolu tajně bůček). Co ji ovšem poznamenalo mnohem víc než nezdravá strava bylo, že ji moje maminka učila stlát (ano bylo to trochu jak na vojně, dokud se neodrazila pětikoruna, tak se nikam nešlo). Dodnes si to prý nese v sobě a vždy, když dává přehoz na postel, tak si na moji maminku vzpomene...

Zamyslela jsem se nad tím, jak asi poznamenala moje máma s obsedantně-kompulsivní poruchou a posedlostí pořádkem mě?! Musím Vás trochu uvézt do obrazu...jako malá jsem se naučila při vylézání z vany utírat nejdříve nohy, nikdy sem nechodila s mokrýma nohama po koupelně a vždy sem se trefila na předložku (musela sem), když jsem jedla něco mimo jídelní stůl ( to byl skoro svátek), musela jsem mít svojí růžovou mističku na drobky (časem mi skoro přirostla k bradě), do deseti let jsme s bráchou jedli melouna buď na zahradě nebo nazí ve vaně ( dodnes ho neumím jíst jinak než v plavkách na zahradě nebo nahá ve vaně, dokonce občas nutím svou drahou polovičku, aby mě vzal hadicí než půjdu domů)...jsou to drobnosti, které jako dítě nevnímáte, nevnímáte přirostlou mističku k bradě, nevnímáte vyrovnané hračky v policích ani každosobotní gruntování jak na Vánoce, prostě v tom žijete..

Když jsem začala bydlet sama, první co jsme udělala bylo, že jsem vylezla ze sprchy a prošla sem se mokrá po bytě...to co následovalo mě utvrdilo v tom, že budu jednou možná ještě horší než máma, okamžitě jsme totiž s výčitkami svědomí celý byt vytřela, znovu sem se osprchovala a při vylézání ze sprchy mě ani nenapadlo položit mokrou nohu na předložku, hezky nejdřív utřít...už jsem prostě byla chycená v pasti...nebudu Vás unavovat dalšími peripetiemi..můj drahý si ty nohy utírá už taky, když jí v obýváku, tak musím mít mističku a tác a když přijde špinavý z venku, svléká se už na verandě...upřímně, jestli to tak půjde dál, tak budeme bydlet na zahradě...a co jako? Doma bude čisto....

PS1: ještě si vzpomínám, že jsme jako děti nikdy nechodily s mámou po krámě (to byly ještě staré Jendoty), dostaly jsme rohlík, sedly si na topení a čekaly jsme až mamka nakoupí (upřímně sedět v zimě na topení není úplně ono)...

PS: a nebojte, měla jsem úžasný dětství a to že mám na bradě důlek od misky schová make-up a zadek mám stejně v kalhotách...