Jak přežít podzim...
Je půl deváté večer a mě tíží svědomí...jako že hodně...celé září je ve znamení nestihání...prostě nestíhám...dohání mě termíny, svědomí a teď už i vlastní dítě, které pomalu ale velice jistě získává stabilitu v chůzi a začíná machrovat (i když nemá křídla). Nevím, jestli na mě sedá podzimní deprese nebo jarní únava, která se ještě od zimy nestačila dostavit a já na ní stále čekala, ale něco je prostě ve vzduchu...musím se Vám k něčemu přiznat...já nemám moc ráda léto, dohání mě k šílenství kontrola chlupatosti nohou a ze zatahování břicha mám neustále zatajení dech jako bych se bála, že mi na to přijdou...to podzim to je jiný kafe, zabalím se do teplého svetru, dám si teplý víno a přečtu si teplou (rozuměj hřejivou a romantickou beletrii, teď je to třeba Lovce králíků..haha) a tak nějak se celkově uvolním stejně jako moje, po porodu stále nezpevněné břicho...jenže letos to prostě nějak nejde...neustále se něco děje..
Začalo to tím, že mladej pán začal chodit a já s hrůzou uklízela všechno z cesty, zaslepovala zásuvky, ke kterým se nikdy nestihl doplazit a ohraničovala kamna (ve kterých se ještě ani netopilo), aby se drahoušek nepopálil. Další peckou bylo, že mi odešlo auto...prostě začalo škytat, kašlat a pak už nedělalo nic, teď už je 14 dní v servise a můj osobní mechanik (Bůh mu žehnej, zbožňuju ho) ho dává už 14 dní dohromady...nebudu Vám popisovat jaký to je jezdit 14 dní v malinkým půjčeným autíčku a kvůli každý jízdě rozebírat kočár na prvočástice, protože jinak ho do kufru velikosti nákupní tašky prostě nenarvu (ale já si Ráďo vážně nestěžuju, naopak sem ti vděčná, že nejezdím sockou, která je sice prostorná, ale nehraje tam rádio)...jo a ve finále mě opustila pračka. Na horkou linku sem volala týden, než sem se dovolala a další týden čekám až přijedou mechanici... teď už sem se dočkala a přijedou snad další týden. Ještě chvíli budu máchat prádlo v potoce a někoho zabiju (ne kecám, chodím po příbuzných a žebrám, jestli mě někdo nechá vyprat) ...
A takhle se v tom tak nějak plácám. Ale abych si furt jen nestěžovala (ale kde jinde si mám fňuknout něž tady, ne?), tak sem stihla tři výlety, konečně Mařence nastavit pevný denní režim, takže už můžeme i v klidu mezi lidi a nechat se zase počmárat...jo a taky k nám v pátek přiletí Ježíšek a přinese nám nový gauč, protože nás čeká oslava PRVNÍCH narozenin a na tom starém už nechtějí sedět ani Mínovi plyšáci...
Takže pokud jste ve stresu jako já, tak se zastavte a nadechněte se...nechci vás strašit, ale přesně za 87 dní jsou Vánoce. Vyděsila sem Vás (mě vyděsili nedávno v KIKU, mají totiž vánoční výzdobu)? Nádech a výdech...zachumlejte se večer do teplýho svetru, nalejte si teplý víno a vezměte sobě teplou knihu nebo pusťte teplý film, protože kdy jindy chcete načerpat sílu na Vánoce? Hezký podzim a babí léto a chlapský léto...sukně se prodlužují a dny zkracují a je čas to trochu uklidnit...
PS: Chystáme oslavu prvních narozenin...mám pozvánky, balonky, mraky dárků a strach, že se všechno pokazí...ale stejně se strašně těším....
