Mařena a já

30.12.2016

Ukončila sem první etapu svého života..etapu před Marečkem..asi už se můj život bude vždy dělit na části před a po...celé těhotenství mě trápila otázka jaké to bude po tom,co bude až to bude..no a je to tu..už o tom nemusím přemýšlet..už se to prostě děje..aniž bych já to mohla nějak ovlivnit,obrátil se mi život vzhůru nohama..život mi řídí čtyři kila štěstí..no občas i neštěstí,když se vzteká nebo usínám ve čtyři ráno nad postýlkou..taky sem se nejednou pozastavovala nad tím,zda se ze mě taky stane množné číslo,až porodím..stalo..ono to totiž už jinak nejde,už prostě nejsem jen já,ale mám zopovědnost za další osobu a teď vážně nemám na mysli křečka v kleci,který chcípá žízní,protože sem na něj zase zapomněla...tahle osoba vás totiž na sebe zapomenout nenechá,protože v momentě,kdy se jen trochu zamyslíte nebo třeba sednete ke kafi spustí sirénu,aby na sebe upozornil...jo už tři dny jsem neměla teplý kafe (jasně že bez kofeinu!)..ale nechci si tu jen a jen stěžovat..sama sem si to vybrala a už teď po týdnu stráveném spolu jsem si jistá,že sem se rozhodla správně a v pravý čas...musím končit..Mařena pouští sirénu..zase se ozvu..slibuju...