Nový rok=nový život?! Ale jděte…
Tak aby bylo jasno: Nedávám si novoroční předsevzetí (spíš si nadávám), pokud chce člověk změnu, nepotřebuje k tomu datum v kalendáři...no ne?!
Co se týče mě a mé hodně velké odmlky (omlouvám se) měnila jsem svůj život ještě před novým rokem, tedy během listopadu a prosince. Tímto se chci omluvit, že sem nic nepsala, nic nepostovala a nijak se neúčastnila (omlouvám se), ale ty změny byly dost razantní a rapidní, tudíž se nedalo všechno jen tak skloubit.
A co že se to vlastně všechno dělo?
- S nástupem adventního času, kdy se všechno tak nějak uklidňuje před koncem roku jsem se já zbláznila a rozhodla se odejít z práce na mateřskou (tedy rodičovskou) na plný úvazek. Změna jako blázen, zvláště pak pro tak akčního člověka (který vždycky jen a jen pracoval) jako jsem já, okolnosti si to prostě vyžádaly. Nejen, že jsem začala značně "padat na hubu" (omlouvám se, ale to je ten nejvýstižnější termín), ale po tom, co se v zaměstnání změnilo vedení už mě tam ani netěšilo chodit, takže jak jinak se rozhodnout?
Změna denního programu
S nástupem batolecího věku se rapidně změnil denní režim našeho velitele a generála, spát chodíme v devět (jo úplně všichni), vstáváme ve čtyři (když se zadaří, tak i v půl pátý) a v osm zase spíme (teda vyjma táty, který musí do práce HEČ) a to se prostě nedá...někdy totiž nespí nikdo a nikdy...
Rozhodnutí udělat si na sebe trochu času (rozuměj na domácnost)
Nestíhala sem nic, zuby sem si čistila v běhu, koště mi domácností jen tak probíhalo a původní hromádka prádla, která stála v ložnici v rohu už s náma začala spát i v posteli. To, že sem blázen (díky mami) na úklid, a to že se mnou můj chlap skoro nechtěl ani být, protože sem mu změnila barvu dlaždic v koupelně (jo teď už jsou zase bílé) není žádná novinka, ale nemít čas ani na knížku nebo na tupý zírání do zdi? To už je moc i na mě...na to se mám prostě až moc ráda...
Rozhodnutí o počtu dětí
V neposlední řadě jsme učinili velice závažné rozhodnutí o počtu našich potomků, došli jsme k verdiktu, že již nehodláme rozšiřovat jejich řady, tudíž toto je jediný dědic našeho trůnu...s tímto rozhodnutím přišla i trochu obava o to, že mi prostě všechno uteče...a tak teď sedím doma, plácám bábovky z mouky, čtu dětská leporela a jezdím na odrážedle jen aby se ten náš potomek usmál...
Ale žádný strach, ona ta změna nebude zase až tak rapidní, protože jsem příliš akční na to, abych úplně seděla doma, tak jsem si našla práci na poloviční úvazek a už teď jsem z ní nadšená, Mína (Mařenka, Mařena, Mareček jak kdo chcete) začíná mluvit a běhat (no to asi úplně nemusel, ale budiž) a za okny už je jaro (v lednu), tak proč pořád na něco čekat? Na pondělí, konec roku, začátek roku, dne, měsíce, hodiny, když prostě stačí jen a jen chtít??!!
PF 2018 my
