První měsíc

30.12.2016

Včera byl Mařenkovi měsíc,tak jsem se rozhodla,že je čas udělat si menší supervizi a trochu shrnout ten náš společně strávěný čas..Takže tu teď sedíme,já na židli s kafem a mladej v lehátku se slonem, a snažíme se nějak vybilancovat to naše dosavadní působení..oba se shodujeme na to,že to určitě nebyla láska na první pohled..já utahaná,rozcuchaná a zpocená sem nevypadala jako diva z plakátů a on celej umudlanej,pomuchlanej a rozcuchanej taky neměl zrovna náladu na flirtování..no zkrátka ten první kontakt byl takový rozpačitý asi jako když jdete na pracovní pohovor..První seznamování v porodnici probíhalo z jeho strany bez absolutního zájmu o moji osobu,jen spal a žral a nějaká máma mu byla skoro ukradená (stála sem mu za pozornost jen při tom jídle)..Když nás konečně pustili z nemocnice, dolehl na nás na oba trochu stres..já se bála,abych mu doma něco neulomila (těžko bych ho pak lepila dohromady) a on měl zjevný strach z toho,abych nebyla nějaká šmudla a on netrpěl. Dnes,když tu tak spolu sedíme, zjišťujeme,že to naše soužití vlastně není zase až tak hrozný..já si nakoupila zásobu lepidla (kdyby náhodou) a Mařena si zvykl na luxus,kterého se mu denně dostává v podobě poźornosti nejen mé,ale všech členů domácnosti, rodiny, přátel,zvířat i kytek po domě..všichni se na něj otáčí,tlemí,slintají,šišlají a Seladon háže pohledy a teď už i úsměvy jako by právě přiletěl ze zlatou medailí z Nagana..Takže i když se občas dokážeme vzájemně pěkně vytočit (někdy to odnese i táta),v noci se prudíme a nenecháme se vyspat,děláme si naschvály (on plive dudlík a já ho na jeho vkus příliš pomalu vracím),tak jsme se shodli na tom,že nám to spolu zatím docela klape,jsme bez traumat a újmy na psychickém a fyzickém zdraví..pevně věřím,že si tak povedeme i nadále a až se třeba za patnáct let za tímto okamžikem ohlédneme,doufám,že mi jednou nevyčte,že díky tomu,že sem mu pomalu vracela dudlík je z něj teď alkoholik...