Sami doma

22.01.2017

Minulý týden jsme byli poprvé sami doma...Tátu nám odvezli někam na Sibiř, kde si hráli na válku a my s Mařenkou, že budeme válčit doma sami...Jak jsem si to představovala a jaká byla realita?

Pondělí

Představa: ráno v osm mě budí mé usměvavé miminko, nakrmím ho, obleču a ono si ještě chvíli pospí, případně se samovzdělává s didaktickými hračkami, je hodné, klidné a tiché. Já si mezitím vytvořím lehký make-up, upravím vlasy a obleču se podle poslední módy. Přijíždí chůva, přebírá dítě a já odjíždím ve vyhřátém a čistém voze do práce.

Realita: v šest ráno mě budí řev hladového Otesánka. V polospánku připravuju láhev a snažím se nereagovat na ucpaný nos a bolest hlavy. Mladej vyžahne flašku, krkne si a usíná. Využiju chvíli klidu, že ze sebe jako půjdu udělat člověka. Za deset minut se ozývá nelidskej řev, vypíchnu si oko řasenkou a utíkám co se jako děje...Vracím dudlík a beru ho s sebou do koupelny, protože ten už spát nebude. Přijíždí chůva (rozuměj mamka), přebírá se usměvavý hodný a tichý miminko, který si hraje...Odcházím k brutálně zamrzlýmu a špinavýmu autu, odjíždím do práce...

Úterý

Představa: Celý den je jako z pohádkové knížky, hrajeme si spolu, povídáme a když malý usne, odebírám se k včera dovezené práci, popíjím kávu a relaxuji. Tak to jde celý den. Večer malého vykoupu, nakrmím, uložím do postýlky a usedám do křesla s dobrou knihou a sklenkou vína.

Realita: Celý den je jak z knihy Murphyho zákonů, nejlíp se zvrací na čisté triko a se.. do čisté pleny...lítám jako hňup a ten malý Satan ne a ne spát...večer při koupání mi moje usměvavé miminko sežere tolik pěny, že to neviděli ani v Jste to, co jíte...po koupání, krmení a krkání Mařenku ukládám do postýlky, kde se rozhodne, že si bude povídat, takže u něj hodinu sedím a přemlouvám ho, že se jako bude spát (přidusit ho polštářem mi přece jen přijde drastický)..po hodině usíná a já sedám k práci...na které usínám taky...

Středa

Představa: Mráz venku dosahuje vrcholu, ale nám to nevadí, protože sluha celou noc přikládal, tudíž se oba probouzíme do vyhřátého domova s úsměvem na rtech. Moje voňavé miminko se probouzí a hraje si ještě v postýlce a já odcházím do koupelny, kde ze sebe udělám pani z časopisu. Po snídani přijíždí chůva a já ve vyhřátém voze odjíždím do zaměstnání. Po příjezdu z práce si hraju s usměvavým miminkem a večer nás navštíví přítelkyně, se kterou popíjíme čaj zatímco chůva ukládá dítě k spánku.

Realita: Budím se v pět ráno do vyhřáté ložnice, když otevřu dveře do další místnosti, přimrznu ke klice. Letím zatopit a modlím se, aby to hned chytlo, protože jinak tady zmrznu a mladej se uřve hlady v posteli. Po klasickým ranním lítání mezi postýlkou a koupelnou (hurá povedlo se zatopit), přijíždí chůva (mamka) a já odcházím k autu, které půl hodiny přemlouvám, aby jako nastartovalo a další půl hodiny škrabu zvenku přední sklo, abych zjistila, že je zamrznuté zevnitř...do práce odjíždím vymrzlá a utahaná jako debil...po návratu z práce si hrajeme na traktor..Malej na mě prská a já mu utírám hubičku, to mu vydrží asi dvě hodiny...Pak přijíždí návštěva na kafe..pomáhá mi Mařenku vykoupat a já mezitím podřimuju na stoličce...když malýho uložíme, uděláme si čaj a drbeme...po jejím odjezdu usedám k práci nad kterou občas klimbnu...

Pokračování příště....