Separační úzkost

30.12.2016

Kdysi dávno jsem četla,že dítě prochází fází zvanou separační úzkost..vždycky se mi v hlavě vytvoří obrázek dítěte,které visí mámě na noze a řve..mě se to zatím netýká..jediné,na co má náš milostpán separační úzkost je dudlík a je úplně jedno,jestli mu ho podám já,přítel nebo kocour,který jde zrovna kolem...ale proč o tom vlastně píšu?Včera,když jsem měla na hodinu hlídání a mohla opustit dům s prázdnýma rukama, v autě si pustit na plný "koule" rádio a falešně zpívat s Harlejem "Než to s náma půjde ke dnu" jsem si uvědomila,že vlastně asi každá máma prožívá separační fázi taky, a to právě v šestinedělí..chápejte..pro mně jako pro akčního a dost společenského člověka,který ještě den před porodem seděl v práci je tohle brutální změna..v podstatě pravidělně vidám čtyři obličeje (Mařenky,přítele,kocoura a psa)..když mám potřebu mluvit s někým inteligentním,tak si povídám se zrcadlem..Nejsem si úplně jistá,pro koho to šestinedělí vlastně je,každý doktor či odborná literatura tvrdí,že je to období,kdy má žena po porodu čas se srovnat s novou rolí,nemá přijímat návštěvy a má se soutředit pouze na sebe a na budování vztahu se svým potomkem...já mám ovšem čím dál víc pocit,že je to spíše období, kdy se společnost bojí našich mateřských rozbouřených hormonů, a tak nás chce radši držet doma...separované...tak sem liška se vzteklinou,abych byla v karanténě?! Ženy nedejte se..nakrmte dítě,někomu ho nacpěte (těžko ste si ho udělala sama) a vezměte si hodinu denně volno...zpívejte v autě,jeďte koupit rohlíky,jděte si na svoje poporodní kila koupit nějaký pěkný hadr...jinak vám hrábne..mě ta půl hodina v autě přišla jako týden v lázních..budu to praktikovat častěji a možná i pravidelněji...tak hlavu vzhůru,já jdu vracet dudlík zpátky do tý malý uřvaný,věčně hladový pusiny