Vážně je konec?

30.12.2016

Vážně je konec?

Na konci každého roku má každý z nás (ti pilnější, my líní jsme o tom nikdy moc neuvažovali) chuť bilancovat co všechno se v tom roce událo. I já jsem se (letos poprvé a uvidíme jestli naposledy) rozhodla, že budu bilancovat, sčítat plusy a mínusy a počítat facky od toho roku, který právě končí...

Co mi tedy rok 2016 dal a vzal?

Dal mi naději, že ne všichni lidi jsou tupci, dal mi čtrnáct kilo nadváhy, dal mi tři a půl kila štěstí, dal mi zakusit největší bolest jako jsou kdy mohla zažít (i když těžko srovnávat, když mě letos nikdo nenakopal do rozkroku), dal mi novou společenskou roli, naložil na mě mraky zodpovědnosti za další lidský život..

Na druhou stranu mě obral o moře času, peněz a iluzí (za lidi, které v životě nepotřebuju, i když občas chybí, věci, které mi chyběly a teď o ně zakopávám, zvířata, která byla nemocná a mě bylo líto je vzít lopatou)...zkazil mi všechny večírky a flámy, neplánované výlety a protančená rána u popelnic, vzal mi práci, aby mi hned mohl přihrát novou a lepší (za to děkuju), vnukl mi nápad s novým koníčkem...narval mi skříň těhotenským oblečením, které by po mně mohla nosit tak maximálně velryba...vzal mi spánek, čas na sebe a soukromí, prolenošené neděle a propité soboty, vzal mi moji starou formu (rozuměj picí)..donutil mě pravidelně cvičit, učit se, třídit poštu, uklízet hned a všechno na své místo, naučil mě zakopnout a neupadnout (přes kocoura nataženého ve dveřích), založit si diář a vážně si do něj něco zapisovat, dokopal mě k pročítání diskuzí na maminkovských serverech (za to ho nesnáším, protože slovo jako mimísek a bobeček ve mně vyvolávají dávivý reflex)..ujistil mě, že sousedům je fakt jedno, že jdu s košem v pyžamu, že kurýrovi podepisuju přebírku s mokrou hlavou a že když jsem hodně utahaná, že slintám do polštáře ( a ON mě i přesto miluje)...a hlavně dal mi 3 (ne tu švédskou proboha), číslici, která bude pro mě letos magická...letos se z nás stala rodina, protože jsme tři (teda pět, když budu počítat tu naši havěť), tři roky jsem pracovala na jedné pozici a 3 se letos objevila i v kolonce mého věku...takže 3 uzavírá i letopočet, který s ní sice nemá nic společného, ale pro mě už nikdy neztratí význam...takže, i když mi tenhle rok víc vzal než dal (co se počítání na prstech týče)..stejně ho ten, teď už více než pětikilový, chlap, který funí na paní žirafu (nová nejka) a slintá do polštáře (po kom to asi má) povýšil na jeden z nejlepších roků mého života...

Takže i Vám chci popřát, aby Vaše bilancování mělo alespoň jedno veliké plus nad těmi mínusy a ať je v tom roce 2017 více těch plusů...a jak říkal můj dědeček: "Hlavně zdraví, ostatní už si nějak zařídím!"